C E N T R U M   D U H O V Á   C E S T A

------------------------------------

„Člověk oddaný poznání si svou cestu vybírá srdcem

a pak po ní jde.

Potom se dívá, raduje se, směje se,

a potom vidí a ví.“

------------------------------------

Nejzásadnější volba, před níž v životě staneme, je následující:

volíme, zda vyjdeme ze sebe nebo se stáhneme,

zda svou tvořivou a vyjadřovací energii

vneseme do světa pozitivním či negativním způsobem.

Bez ohledu na okolnosti, v nichž se nacházíme,

máme tu moc vybrat si směr, kterým se budeme ubírat.

_______________________________________________

Bez ohledu na to, co cítíme nebo víme,

bez ohledu na to, jaké máme potencionální dary či nadání,

do života je uvede toliko činnost.

Ti z nás, kdo jenom přemýšlejí, jak chápat pojmy

jako oddanost, chrabrost a láska,

jednoho dne zjistí, že víme jen tehdy, když konáme;

činnost se stává porozuměním.

________________________________________________

Poznání, přijetí a vyjádření

naší pravé vnitřní skutečnosti

spočívá v srdci poctivosti;

jedině tehdy, když jsme poctiví sami k sobě,

můžeme mluvit a chovat se poctivě ke všem ostatním.

Ve smyslu celistvosti

vede poctivost k jednání, jež je spojeno s vyššími zákony,

a to i přes negativní pohnutky svědčící o opaku.

_______________________________________________

Z hlediska našeho odděleného já

a menší vůle je normální

jednat na základě vlastních přání a priorit;

když se svého menšího já a své menší vůle vzdáme

ve prospěch vůle vyšší

a zasvětíme své činy

nejvyššímu dobru všech zúčastněných,

pocítíme v samém jádru svého života božské blaho.

_______________________________________________

Když už ohledně pocitu vlastní identity a ceny

nejsme závislí na názoru jiných lidí,

nezbývá nám než navázat kontakt

s naším vlastním zdrojem intuice a moudrosti.

Všichni máme sklon něco uctívat -

otázka ovšem zní,

zda uctíváme boha názoru

či boha svého srdce.

___________________________________

 Život člověka stále přináší duchovní,

duševní a materiální lekce k sebepoznání.

Z toho všeho je třeba:

9/10 pouze procítit a pochopit

a 1/10 ještě k tomu prožít.

Z této 1/10 je třeba:

9/10 si osvojit pomocí zkušeností

a pouze 1/10 pomocí utrpení.

To je jen malá špetka z celkového množství.

Život ukazuje, že podíl utrpení stále roste,

neboť  lidé neumějí myslet s láskou.

Kdo se naučí vážit si svých citů a rozumět jejich smyslu,

ten se naučí myslet s láskou.

Kdo si uvědomí, že život není nic jiného než učení,

bude napříště myslet s láskou.

Schopnost přemýšlet o lásce s láskou je štěstím.

To znamená: šťastni jsou ti, kteří opatrují duševní klid

a ve stavu duševního klidu přebývají.